Kněží sodomie oslavují spařování a rozklad v kotli nenávisti, stínají hlavy a spalují v peci důkazy o masožravém davu vyvrhnutém morovou epidemií s roztříštěnými kostmi a v abstraktních mršinách zvrhle propíchlých od ucha k oku skrze zpevněný fragment lebky.
Úvodní účelová slovně-perverzní hříčka jasně oznamuje, že jezero Erie opět vyplavilo tlející mrtvolu. Více než před rokem byl koroner bez většího zaváhaní nucen téměř okamžitě konstatovat, že se jedná o další, již jedenáctou, ukázkovou práci zběsile vraždící pětice z Buffala. Již více než dvanáct dlouhých měsíců je specificky znetvořené tělo, v análech zanesené pod názvem „Evisceration Plague”, pečlivě zkoumáno aniž by svým nasládle zahnívajícím pachem odrazovalo chronicky nekrofilní posluchače v ochozech pitevny.
CANNIBAL CORPSE na své centrifuze smrtícího metalu asi jen těžko něco změní, stejně tak se můžeme jít bodnout s představou, že začnou uvažovat (po vzoru svých pokrokovějších kolegů) o absorpci jakýkoliv netradičních prvků do svého tradičního a osobitého stylu, který velkou měrou pomáhal vybudovat žánr, v jehož galerii mají čtyřicátníci svůj portrét vystaven na tom nejčestnějším místě. Pánové kolem tahouna Alexe Webstera jsou zkrátka fetiš, kterému pokud podlehnete, pak nemáte větší problém až nekriticky přijmout a hájit jejich hudební konzervativnost (stagnaci - pro méně shovívavé) a já jsem právě takový případ. Jsme tedy i nadále svědky rutinně perfekcionistické práce muzikantů, kteří na druhou stranu nejsou spokojeni se svým již tak dosti vyšlechtěným talentem a neustále chtějí své úzké hudební výrazivo vypilovat k ještě větší dokonalosti, k čemuž jim nedopomáhej Bůh, ale producent Erik Rutan, jež dal své požehnání i pozitivně přijatému předchůdci „Kill“. Tuto snahu kapely velmi pěkně a výstižně dokumentuje pro evropský trh dostupné DVD v limitované verzi. Je až neuvěřitelné s jakým respektem, obdivem a pýchou všichni hudebníci vzhlíží ke svým nástrojům, hlavně ve speciální sekci „Gear Obsessed“. Mimo jiné jsme svědky toho, jak se Paul Mazurkiewicz učí a poprvé nahrává dle metronomu s radikálně pozměněnou výbavou. Jsem nezkrotným příznivcem podobně obohacených verzí, navzdory tomu, že jejich kvalita většinou není moc valná, ale za tohle téměř hodinové DVD dávám ruku do ohně.
Samotný hudební materiál je, nevím jak už bych lépe řekl, odlit do velmi klasické „corpsovské“ formy, disponuje skutečně hustým, avšak vymazleně čitelným zvukem, kde si příznivci jakéhokoliv instrumentu přijdou na své. Čili si můžete vybrat zdali se necháte přehledně ukamenovat blasty bicích, roztlouci basovou palicí, roztrhat dvakrát šestistrunovými přetlaky nebo fajnšmekrovsky rozřezat sólovou prací kvílivých kytarových skalpelů. Nad tím vším se vznáší vyhlášený, srozumitelný growl šíleného diktátora „Corpsegrindera“, který si s mazáckým přehledem a gore komandy sjednává pořádek mezi neutěšenými animálně huhlajícími obdivovateli v čekárně logopedické ordinace.
CANNNIBAL CORPSE zkrátka i po více než dvaceti letech předkládají jasný důkaz o svém kultovním statusu!